Babiš t. č. slabě průsvitný až skórem neprůhledný

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2015-09-15

ABčko je bezpochyby vyjímečná osobnost. Otázka je, co vlastně slovo vyjímečný znamená. V psychologii označuje, že dotyčný extrémně vybočuje z průměru - říká se "o dvě tři sigma" čili směrodatné odchylky. Jenže o dvě sigma vybočuje z průměru jak génius, tak s prominutím debil. Vyjímečnost v psychologii tedy není jednoznačně pozitivní slovo.

Babiš každopádně vyjímečný je. Je to jediný podnikatel, který vstoupil do vrcholné politiky a osvědčil se. Zvládl přechod z jednoho systému do druhého. Dokáže komunikovat s médii. Dokázal jakž takž dát dohromady lidi, kteří s ním řídí tento stát, čili založit nový podnik, kterému se říká politická strana. To je opravdu nadlidský výkon, protože na vládnoucí stranu potřebujete mít desítky lidí nejrůznějších profesí do ministerstev a na všechny možné i nemožné posty náměstků, kteří musí vystrnadit náměstky jiných stran. Samozřejmě že na mnoha místech sáhl mimo, zejména v místní politice, protože těch lidí, které musí naverbovat je neuvěřitelné množství a nemůže je všechny osobně znát. Každopádně je vidět, že Babiš je mimořádný nejen vyjednavač, ale i personalista. Má čuch na lidi.

Babiš udivil i tím, že jako výrazný vůdčí alfa-samec se dostal do politiky až po revoluci. Problém stávajících politických stran je, že jejich stanovy systematicky ubíjejí politické talenty a originální osobnosti. Takové lidi odrazují od politiky. Primární volby uvnitř stran propouští jen beta osobnosti čili lidi hodící se na střední management, ne na vrcholný, tzn. lidi, kteří čekají rozhodnutí shora, až jim nějaká alfa osobnost vymyslí smysl života, řekne jim, co se má dělat. Všimněte si, že alfa samce do vrcholné politiky v ČR dostala jen revoluce - Klaus, Zeman, V. Benda ap. Jak tito lidé postupně vymírají, tak strany zjišťují, že mají zástupy nevýrazných osobností, ale žádného lídra. To není tím, že by v ČR nebyli alfa samci, ale fakt, že ty odpuzuje stranický mumraj - když se totiž typický lídr podívá na vnitřní fungování politických stran, tak se mu udělá špatně a jde raději dělat něco smysluplného.

Babiš je trochu vyjímkou z této zákonitosti. Ne, že by se mu nedělalo špatně při pohledu na stranické techtle mechtle. Dělá, a proto také nevstoupil do žádné strany a všechny strany naopak obešel a udělal si svou vlastní. Otázkou je, že zda se mu podaří nastavit vnitřní volební systém své strany tak, aby přežila jeho - otce zakladatele a dokázala sama vybírat schopné lidi a tlačit je nahoru a naopak rychle eliminovat neschopné. To dnes dělá AB osobně svými rozhodnutími, ale to je dočasné řešení, protože to má dělat správně nastavený volební systém strany.

U vyjímečných osobností je problém neprůhlednost. Nefungují standardně, tedy pokud je opravdu dobře neznáte, tak nevíte, co od nich můžete čekat. Máte pocit, že jsou schopni všeho - v dobrém i špatném smyslu. U Babiše je dost neprůhledná jeho motivace. Jen se domnívám, že je to mechanismus, který dříve budoval krále. Takový mladý válečník, který aspiruje na světovládce, musí být hyperaktivní extrovertní dobrodruh. Nesmí se moc patlat s city a ideály, ale musí mít čuch na spolupracovníky. Tedy v mládí vytváří party a postupně rozšiřuje území svého vlivu. Jenže jak stárne a docházejí mu síly, začíná tušit, že vše, co vybudoval, bude muset zase odhodit do kanálu pomíjivosti. Je mu líto vlastního ega a života, když najednou najednou pocítí stesk, že by byl rád, kdyby po něm zůstalo něco stabilnějšího, co přežije jeho tělesnou schránku (Říman by řekl, že to chce zasadit strom). V této chvíli i ryzí oportunističtí pragmatici začínají uvažovat trochu idealisticky a z původních rváčů se stávají občas i moudří vládcové, kterým jde o blaho celé země čili o jejich království. To je jeden z mála důvodů, který by mohl AB přimět, aby se pustil do tak šíleného podniku, jako je angažování se v politice.

Jak moc to Babiš myslí upřímně s tímto státem, stále nevím. Na to je moc mimo "dvě sigma" a osobně ho neznám. Bohužel jako podnikatel v zemědělství se například neorientuje v sociální oblasti. Mnoho sociálně-finančních problémů by totiž vyřešily nesložitá praktická opatření. Například kdyby se automaticky ustanovoval opatrovník a omezení na způsobilosti v zacházení s penězi lidem, kteří mají více než dvě exekuce. Nebo kdyby se vyplácely sociální dávky každý den. Finančně negramotní lidé by ráno přišli k automatu, strčili do něj kartu a otiskli prst. Z automatu by vypadly jedna až tři padesátikorunové mince. Lékařské výzkumy totiž odhalily, že ukazováček člověka většinou nebývá o moc dál, než je zbytek jeho těla. Kdo by si vybral sociální dávku pomocí otisku svého ctěného ukazováčku, tak podle lékařů by většinou nemohl současně pracovat načerno v Německu. Pokud by si ten den člověk peníze nevybral, protože by ho ten den nebavilo jít k automatu, tak by mu spadly na účet a z toho by opatrovník platil jeho dluhy a jiné pohledávky. Nemusel by krást, protože každý den by měl na jídlo, nemohl by ani dávky na celý měsíc utratit za tři dny a ostrouhali by i lichváři. Ano, je řada problémů, které by se měly v sociální oblasti řešit, ale bohužel to není Babišův půllitr piva. Každopádně pokud šel do politiky s idealistickými pohnutkami, tak je to výhra nejen pro něho, ale i pro nás.