Jeroným KLIMEŠ 1994

Minulý čtvrtek jsme viděli, jak Česká televize dodržuje sliby.

Na druhém programu jsme mohli vidět dokument Andělé nejsou andělé, který pojednával o chlapecké prostituci. Mnozí z chlapců souhlasili s natáčením jen pod podmínkou, že snímek nebude odvysílán v České televizi. To jim bylo přislíbeno i filmovým štábem, podle kterého film nebyl natáčen pro distribuci v české televizi, ale jako snímek na festivaly. Mimochodem z tohoto důvodu byl také celý snímek tak dlouhý. Na festivalech se totiž požaduje 70 minutová metráž.

No dobře, stalo se. Ovšem málokdo se již zajímá o osud oněch chlapců. Tím, že Česká televize bez rozpaků ukázala jejich tváře a jména, je znemožnila před jejich okolím. Řada z nich totiž už přestala s tímto špinavým řemeslem a zkouší začít znovu. Pak tento snímek jim může podrazit nohy hned v začátku. Představme si, jak to teď nesou jejich rodiče či partnerky, kteří o ničem nevěděli.

Novinářské řemeslo je pod dvojím tlakem. Na jedné straně je jeho prvořadým úkolem bojovat proti zlu ve společnosti a UKAZOVAT ho. To znamená provádět jakousi veřejnou kontrolu: být doktorem, který hledá a vyjímá z těla to, co je nezdravé. Tato činnost však nesmí být bezuzdná, není to pouhá honba za senzacemi, stále musí mít na paměti, že jejím cílem je zdraví jak celé společnosti, tak jejích částí. Proto není cílem ukázat syrovou pravdu vždy a všude.

Učebnice etiky považují za mravně špatné tzv. nactiutrhání. Toto archaické slovo označuje nespravedlnost způsobenou druhému tím, že jsou jeho skutečné chyby prozrazovány bez dostatečného důvodu. Měla Česká televize dostatečný důvod k tomu, aby veřejně znemožnila tyto chlapce? Myslím si, že ne, i když je nanejvýš správné, že proti této nemoci společnosti bojuje.

Počet normovaných stran: 0,8