Pak jsem si však uvědomil, že nejde o to, zda popsané námitky jsou oprávněné či neoprávněné, ale především, že jsou připisovány Katolické církvi. Proto si myslím, že i přes nepřesnosti se panu Štecovi podařilo vyjádřit to, co jsem chtěl nastínit ve svém článku o vícegeneračních odpadech. V lidech někdy oprávněně, někdy neoprávněně zůstává mnoho pocitů křivdy a averze vůči Katolické církvi. Ale katolíci jsou přesvědčeni, že okolí na tuto averzi prostě nemá nárok, a proto ji také tak dlouho ignorovali, jako by patřila někomu jinému.

Teprve poslední papež Jan Pavel II. se dokázal vůči těmto pocitům postavit čelem a říci světu: "Ano, my dobře víme, že nás mnohdy nemáte rádi zcela oprávněně, a omlouváme se vám za to." Tím opravdu vynikl a převýšil naprostou většinu papežů z minulosti a téměř všechny katolíky současnosti. Nedivil bych se, kdyby byl proto za čas svatořečen.

Značně mi to připomíná nedorozumění v manželství, kdy často není možno říci, kdo má pravdu, kdo má "nárok" na něco. Je nutné se vždy na celý problém podívat z hlediska "vyššího principu" či teologicky řečeno z perspektivy Božího království. Nejde o to, aby se dokazovalo, kdo byl či nebyl v právu, ale aby "přišlo jeho království".

To nepřijde, dokud se budou katolíci hádat s okolím, na jaký pocit křivdy má či nemá nárok. Myslím, že nejlépe tuto myšlenku ilustruje Kristův výrok o nárocích (Mat 5, 40nn.): "Tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej." Kdybychom si na tento citát vzpomněli například před kontroverzním, a proto i (podle mého názoru)  škodlivému svatořečením sv. Sankandra, tak bychom předejít dalšímu zbytečnému nárůstu averze vůči katolickým svatým a církvi vůbec.

Velmi se mi líbila závěrečná věta pana Štece: "Možná, že v mých otázkách je i částečně odpověď na to proč lidé odcházejí. Myslím však, že tam hlavně je, proč nepřicházejí."