Praktická víra
17.1.2002 Jeroným Klimeš
Musím se přiznat, že dětské mánie mě delší čas
míjí. Harry Potter mě zaujal především proto, že se
ho chytla má starší holka (9 let), které jsem ho četl
před spaním. Na rozdíl od ostatní dětské četby
mě však Harry Potter nenudil, spíš naopak, takže jsem se rozhodl,
že si ho také přečtu.
Stáhl jsem si ho v originále z Internetu, vytiskl a četl v
tramvaji, v autobuse, v posteli atd. Angličtina prvního dílu
nemá tak bohatou slovní zásobu jako díly následující,
takže se mi to dobře četlo.
I když je to neuvěřitelně, zjistil jsem, že vůči Harrymu Potterovi sem tam
pozvedne hlas nějaký věřící a pranýřuje jej jako
další dílo Ďáblovo, co se v poslední dobou ocitlo
v komerčním světě po boku Pokemonů a podobné chásky.
Musím říci, že mě tyto reakce mrzí, protože si tak dělají
věřící akorát ostudu. Proto jsem se rozhodl, že tento
příspěvek pojmu jako jakousi apologetiku Harryho ve světle věrouky.
Harry Potter coby outsider či nechtěné dítě
Jednou z hlavní podobností , které vidím mezi
Harrym a Kristem je podobnost outsiderů. Kristus přes veškerou svou vyjímečnost
skončil na kříži jako poslední s outsiderů a za svého
života učedníky připravoval na to, aby sociálním outsiderům
věnovali pozornost. U Harryho je podobný motiv.
Harry byl podobně od narození vyjímečné dítě,
ale měl tu smůlu, že byl vychováván u své tety a strýce,
kteří se k němu chovali jako k nechtěnému dítěti a zřetelně
nadržovali jeho rozmazlenému bratranci. Toto prostředí vtisklo
psychice Harryho pečeť nechtěného dítěte, která se projevuje
v řadě jevů:
a) Idealizuje si své zemřelé rodiče
b) Má sklony unikat do snění
c) Vybírá si kamarády mezi outsidery
d) …
Svět kouzelníků a čarodějnic a otázka magie
Svět pohádek či kovbojek mají své kulisy. Tyto kulisy
jim propůjčují určité kouzlo prostředí, ale samy o sobě
moc neznamenají – jsou pouze prostředkem fabulace. Stejně tak působí
v Harry Potterovi svět kouzelníků a čarodějnic. Je to svět sice neobyčejný,
ale jinak velmi pohodný tomu našemu. Jsou v něm lidé dobří
i zlí, chytří i hloupí, schopní i neschopní.
Musí se v něm pracovat, učit, dodržovat pravidla či zákony,
jako v našem světě.
Z tohoto důvodu je vždy možno najít „výchovnou“ analogii mezi
obdivovaným Harrym a situací, ve které se dítě
nachází. Například má výše zmíněná
ratolest se jednou začala rozčilovat, že jim angličtinářka „nabalila“
moc dlouhý úkol. Řekl jsem jí: „Četla jsi Harryho Pottera?“
To v ní hrklo. „Četla? … A máš pocit, že by si Hermiona, Harry
či Ron někdy stěžovali, že mají moc dlouhý domácí
úkol?“ A tím byla otázka domácího úkolu
zažehnána a hrozně dlouhý úkol byl hotov za pět minut.
Totéž platí i pro kouzla, která jsou presentována
stejně samozřejmě jako my presentujeme dětem chemii či fyziku. Všechna kouzla
v románu ovlivňují fyzické či přírodní
děje, podobají se našim přírodním zákonům. Nikde
se nesetkáme, že by byla kouzla používána k ovlivňování
vůle či psychiky, natož jako prostředek k navádění ke hříchu
ap. Tento druh ďábelské, morální magie je kouzelnému
prostředí Harry zcela cizí. Z tohoto důvodu si myslím,
že použitá fabulace je z věroučného hlediska naprosto bezproblémová.
Harry má svébytnou morálku
Harry se řídí především vlastním svědomím
a svým úsudkem. I tento jev je typický pro nechtěné
děti, které vyrostli v prostředí, kde ať udělají, co
udělají, vždycky je to špatně. Zprvu mají pocit, že chyba je
v nich, ale po čase zjistí, že chyba je okolí, ale od té
chvíle nejsou vynucenou autoritou ovladatelné a vždycky budou
mít vlastní hlavu. Je třeba s nimi jednat s úctou jako
s rovnými, protože do konce života budou mít odstup od autority.
Proto Harry, má-li pocit, že musí překročit nějaký zákaz,
udělá to, protože je přesvědčen, že to udělat musí. Takové
počínání rovněž není v rozporu s věroukou. Harry
se řídí především svědomím, což je například
pro katolíky nejvyšší zákon (lex suprema), vyšší
než všechna vnější daná přikázání či zákony
(pozitivní zákony).
Na druhé straně je však Harryho morálka pomáhající.
Harry se zastává nejslabších z kruhu proti silným,
nezneužívá své převahy, nepovyšuje se nad ostatní,
i když by mnohdy mohl. Dalo by se říci, že Harry je neokázale
dobrý a vybírá si podobné kamarády – opravdové
ryzí lidí, byť ne vždy mezi těmi nejschopnějšími a nejchytřejšími.
Plastická, ne černobílá povahokresba
S Harryho morálkou současně souvisí i povahokresba ostatní
postav románu. Tyto postavy jsou vykresleny věrohodně – ani dokonalé,
ani okázale špatné. Například Harryho nejlepší
kamarádka Hermiona je premiantka třídy, lepé řečeno
- ještě trochu a byla by to nesnesitelná „šprtna“. Pro dospělého,
možná i pro děti, je zábavné pozorovat neustále
jiskření mezi ní a Ronem, což Harryho nejlepší kamarád.
Hermiona a Ron jsou trochu jako pes a kočka, každý z nich má
vlastnosti, které druhého nepřetržitě dráždí.
Dětskou mysl mé ratolesti však velmi stimulují osobnosti
učitelů. Například profesorka McGonnagalová je přísná
a spravedlivá učitelka, která si všechny děti drží daleko
od těla, i když k nim má velké sympatie. Toto je pro dítě
těžko pochopitelná kombinace.
Ještě obtížnější je však postava učitele lektvarů Snapa, který
je vůči Harrymu vysloveně nepřátelský, sráží
jej před ostatními žáky, dělá mu naschvály, ale
přesto, když dojde na lámání chleba a když jde Harrymu
o život, tak se ho snaží zachránit a pomoci mu. Tyto postavy
je možné při rozhovoru s dětmi využít k vykreslení složitosti
života, k vysvětlení, že existují lidé od naprosto zlých
až po velice dobré či svaté.
Týmová spolupráce
Podobně jako Kristus postupně a namáhavě odhaluje, jakou trnitou cestou
bude muset jít. Ani Harry – vyjímečné dítě –
není na tom jinak. Musí za své úspěchy tvrdě
bojovat a nemá zdání, co ho potká v příštím
okamžiku. Dá se říci, že každé jeho vítězství
je vítězství přátelství, týmové
spolupráce a solidarity. Například v jedné části
románu Harry objeví zrcadlo, které zrcadlí nejvnitřnější
přání člověka.
V tomto zrcadle Harry vidí své zřejmě zidealizované
rodiče, protože ze všeho nejvíce touží po rodině. Má
sklon u tohoto zrcadla trávit celé noci, když za ním
přijde ředitel školy, který mu umožnil ono zrcadlo najít, a
jemně jej varuje, aby se neutápěl svůj život ve snění.
Dá se říci, že bez této pomoci moudrého ředitele
by nebyl později schopen zdolat svého úhlavního nepřítele
Voldemorta, který se jej právě pokusil zlomit pomocí
vidiny jeho rodičů. Takových příkladů vzájemné
pomoci bychom však v knize našli více.
Pár slov o filmu
Film, který je zatím dostupný pouze v anglickém
originále, je natočen vcelku věrně podle knižní předlohy. Osobně
si myslím, že je velmi zdařilý. Osobně se mi nejvíce
líbí hudba od Johna Williamse, který již složil hudbu
k desítkám filmů, v mnohém mi připomíná
hudbu Sergeje Prokofjeva. Vizuálně nejhůře působí scéna
Famfrpálového zápasu, který působí značně
uměle.
Kdo není proti nám, je s námi
Nerad bych, aby měl čtenář dojem, že chci klást rovnítko
mezi Krista a Harryho. Rozdílu mezi nimi je více než hodně,
ale na Harryho se myslím vztahuje ono Kristovo: Kdo není proti
vám, je s vámi. Myslím, že Harry Potter rozhodně není
proti nám.
Autor je psycholog působící v direkt-marketingové
agentuře DIMAR
Chcete být informován o nových zprávách, článcích a aktualizacích magazínu Christnet? Stanete-li se fanoušky magazínu na Facebooku, budou se upozornění objevovat přímo ve vašem profilu!
Na hlavní stranu Magazínu ChristNet.cz